Most nad propastí

Představ si nevidomého člověka, jak kráčí pomalu po lesní cestičce směrem k propasti, jakou je třeba Macocha. Na jejím okraji však není zábradlí. Chodec se těší z nádherné vůně lesa, naslouchá jímavému zpěvu ptáků a nemá ani tušení, že pár kroků před ním je hluboká propast. Ještě několik kroků a zřítí se do ní. Za okamžik ho čeká jistá smrt...

Možná ani nevíš, že existuje propast daleko hlubší - bezedná a děsivě temná. Když do ní člověk spadne, jeho život neskončí smrtí. Padá věčně do nekonečné tmy. Je si vědom své existence, volá o pomoc, pláče, naříká, ale jeho volání zaniká v nekonečné temnotě. Přál bys někomu, aby se do takové propasti zřítil? Umíš si představit, že bys do ní spadl sám? Děsivé pomyšlení! A přece taková propast existuje a každý v ní může jednou skončit.

Tuto bezednou propast tmy, zoufalství a beznaděje nazývá Bible peklem. Bůh o ní mluví zcela otevřeně a s bolestí konstatuje, že do ní mnozí padají. Člověk zaslepený vlastní pýchou směřuje rovnou do této propasti. Užívá si života a podoben slepici netuší, že kráčí vstříc děsivé temnotě. Ve chvíli tělesné smrti se pak do ní propadá.

Mnozí mohou namítat: proč Bůh něco neudělá, když o propasti ví a vidí, kolik lidí do ní padá? Cožpak je to Bohu jedno? Proč je tak lhostejný k lidskému zoufalství?

CO TOMU ŘÍKÁ BŮH?

Bůh není lhostejný! Není mu to jedno! Myslíš, že by mohl stát a dívat se, jak se jeden za druhým řítíme do temnot? Vždyť Bůh je bytostí plnou lásky a soucitu. Stále volá: "Pozor! Stůj! Propast!" Boží hlas k člověku zněl již odedávna ústy proroků. I Bible je Božím voláním k lidem. Bůh však nezůstal jen u volání. Poslal na svět svého Syna - Ježíše Krista, aby zachraňoval lidi před pádem do propasti.

Kristus vidí, jak se lidé oslepení vlastní pýchou hrnou do zkázy. Volá jasně a srozumitelně: "Pozor! Stůj! Propast!" A nejen to: před propastí postavil zábradlí v podobě vlastního kříže a vysoko nad ní vybudoval úzký most, po kterém může každý člověk projít z pozemské časnosti do věčnosti - do otcovského domova v nebesích.

BOŽÍ VAROVÁNÍ

Bůh není bezcitná bytost, která se dovede lhostejně dívat na zoufalství lidí. To jenom člověk, dokonce i vzdělaný člověk 20. století, se dokáže proměnit v bezcitnou zrůdu, která vraždí, staví koncentrační tábory a s démonickou radostí mučí bezmocné bližní.

Naproti tomu Ježíš Kristus stojí před propastí a varuje: "Cesta pýchy, kterou kráčíš, tě brzy dovede do děsivé a bezedné propasti!" Naléhavě prosí: "Člověče, zastav se, nechoď dál touto cestou! Je to široká cesta, která vede do zahynutí: Obrať se, ukážu ti úzkou stezku, která tě dovede přes most k věčnému domovu."

Ježíš Kristus dělá ještě víc: posílá své přátele, aby říkali lidem, kteří směřují k propasti, kam je tato cesta dovede. Chce, aby se lidé včas dozvěděli pravdu a pustili se stezkou k domovu. I tento článek je jeho hlasem k tobě. Není náhoda, že jej právě čteš, je to důkaz jeho lásky, vždyť myslí i na Tvoji záchranu před temnou propastí.

CO TOMU ŘÍKÁ ČLOVĚK?

Na Kristovu snahu zadržet všechny před pádem do věčné propasti lidé odpovídají tím, že se mu vysmívají, tupí ho a znevažují jeho slova. Křičí: "Nepřekážej! Jdi nám z cesty! My o tvé rady ani o tvou pomoc nestojíme!"

Představ si sebe: kdybys stál jen pár metrů od onoho nevidomého chodce, který se blíží k okraji hluboké propasti, jistě bys zavolal: "Pozor! Stůj! Propast!" Chtěl bys ho vzít za ruku a dovést na bezpečnou cestu. Tak by přece jednal každý slušný člověk. Jaké by však bylo tvoje překvapení, kdyby tě chodec hrubě odmítl: "Nech mě, běž pryč a nepleť se mi do života!"

Je to nepochopitelné! Pán Ježíš stojí před propastí a s bolestí v srdci tiše praví: "Lidé, proč mi nevěříte? Přišel jsem vás zachránit! Obětoval jsem za vás i svůj život, ale vy mne odmítáte! " - Co víc může Ježíš Kristus udělat pro člověka, který se lehkomyslně blíží k děsivé propasti a přitom jediného Zachránce kategoricky a povýšeně odmítá? Nemůže udělat víc než to, co udělal a dělá. S lítostí můžeme říci, že komu není rady, tomu není pomoci.

KAM KRÁČÍŠ?

Milý čtenáři, i ty máš před sebou "neznámou" budoucnost. Už jsi někdy vážně přemýšlel, kam vlastně kráčíš? Může to být buď temná propast zoufalství nebo nebeský domov plný radosti a světla. Pán Ježíš i tobě tiše radí: "Pojď za mnou! Neboj se, jenom věř! Já jsem ta cesta, pravda i život! Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne!" Kéž bys patřil k těm, kdo neodmítají laskavého Zachránce. Vezmi vážně jeho naléhavé volání a uchop se pevně jeho ruky připravené k pomoci a záchraně.

P.S.: Toto zamyšlení je z pera Stanislava Kaczmarczyka, ale mě velmi zaujalo, proto je na mém blogu. Tímto se autorovi omlouvám.